KRÁLOVSTVÍ NEBESKÝCH

Inspirovaná Svědectví

ABSOLUTNÍHO DUCHA ABSOLUTNA A JEDINÉHO PRAVÉHO BOHA

HÁBA SOLÚTA AGAPE MELCHISEDEKA AUM AUMLÁVA AUMDONA AUMMORDORA AILAVYOU AUMJEHOVY AUMMATRIXE,

A JEŽÍŠE KRISTA.

Hlavním námětem Ježíšova kázání bylo Boží Království. 

Ti, kteří zkoumají Bibli, ve které jediné jsou zmínky o tomto kazatelském díle, předpokládají, 

že Ježíš Kristus mluvil o nebeském Království. Jenomže ve skutečnosti to bylo Království Nebeských.

Království Nebeských (v překladu Království Svaroh) existovalo na malém území v Bohemii ve středu současné České republiky (s centrem v Královském Hradišti, nynější Staré Hradiště) mezi lety 20 př.n.l. - 155 n.l. 

Mělo ochranu tehdejšího náčelníka Markomanů Marobuda a později i Vibilia Hermundurského a krále Kvádů Vannia. 

Založil jej Svaroh Aum, dvojnásobný židovský pohrobek, který byl od narození 

(vyndali ho z mrtvé matky těsně poté, co zemřela) vychován velice mocnými a bohatými Římany. 

Zdědil po nich všechen majetek, protože byl jejich jediným dítětem. 

Byl ve své době nejbohatším mužem římského světa a 

toužil od svého dětství po svém vlastním absolutně spravedlivém království, 

ve kterém všichni mají stejné zásady a každý je ze srdce dodržuje, protože se mu dobře daří.

Svaroh Aum byl velký snílek a měl obrovské srdce, do kterého byl schopen pojmout všechny národnosti světa.

Svaroh Aum by ve svých 20 letech seznámen s Gaiem Juliem Caesarem, který mu později v roce 45 př.n.l. 

za jeho věrné služby jako vojenského lékaře daroval dekret na Bohemii, která nebyla Římským územím,

 protože o ni nikdo neměl zájem. Nebylo tam totiž mnoho obyvatel a nebyl tam žádný státní celek. 

Žily zde ojediněle různé rody menšího počtu, které čelily nájezdům různých kočovných rodů, 

které kradly a zabíjely pro kořist v oblastech, kde nebyla silná vojenská správa.

 Bohemie potřebovala sjednotit a vojensky ochránit. Svaroh Aum se od dětství učil různým bojovým uměním,

 ale sám byl v srdci pacifista a věřil, že s každým se lze domluvit na společných podmínkách soužití. 

Učil se proto i jazyky a uměl jich 27, a to včetně jazyka, kterému rozuměli Germáni. 

Jeho adoptivní maminka byla totiž z území, kde se tak mluvilo.

Svaroh Aum od momentu, kdy dostal dekret, začal plánovat své Království Nebeských (Svaroh = Nebeský). 

Nejvíce mu dělalo starosti jak zařídit, aby do jeho Království proudili lidé, kteří mají v srdci lásku 

ke spravedlnosti a pravdě. Jako mocný Říman, který jednu dobu měl na starosti řád a pořádek  v oblasti, 

ve které bydlel, totiž viděl jaké problémy přináší to, že lidé lžou u soudů a není jak dokázat jejich tvrzení. 

Modlil se proto, aby rozpoznal každou lež. Přál si být neomylný vládce, který nikdy neudělá chybu v úsudku. 

Velice vroucně se modlil k Bohu Nejvyššímu, jak mu říkal, a modlil se i ke všem ostatním bohům, 

protože byl vychován jako polyteista. 

Od dětství mu jeho adoptivní rodiče zprostředkovali výuku židovského

 Zákona, protože byl Žid po obou rodičích, takže znal starou židovskou historii a chápal židovskou víru. 

Mluvil také hebrejsky a aramejsky.

Jeho maminka mu totiž nechala odkaz. Sepsala mu jeho rodinnou a rodovou historii a našla se u ní, 

poté, když umřela v sirotčinci. Sepsala mu také, čím by si přála, aby se v životě řídil. 

Jeho adoptivní rodiče to nechali přeložit, aby tomu rozuměli, a vyučovali to malého Svaroha Aum 

(příjmení měl po otci Svaroh a jméno Aum mamince přišlo ve snu, má význam základní kámen nebo také

 nebeská záře a rovnováha)  od dětství. Proto se Svaroh Aum toužil spojit se svými příbuznými Židy 

a zachránit je od římského útlaku a hrozby totální války Římanů proti Židům, 

o které se ve vládních římských kruzích, do kterých později patřil, dlouho diskutovalo.

Svaroh Aum plánoval své Království Nebeských v co největším utajení a zval do něj lid, 

který k němu proudil hlavně proto, že byl vyhlášený lékař, který školil další lékaře a vyučoval je zejména

 přísné hygieně, správné stravě (v té době se příliš nedodržovaly hygienické předpisy co a jak upravovat před

 jídlem) a pracovitosti a co největšímu vzdělání. Byl také vyhlášený chirurg, který školil další chirurgy.

Když bylo Svarohovi Aum 60 let, spustila se mu telepatická komunikace 

na říši AILAVYOU  přímo na MĚ, na JEDINÉHO PRAVÉHO BOHA. 

V té době jsem si říkal pouze JEHOVAH [čti žehóva], protože tak mě mohli znát Židé. 

MOJE jméno se v žádné historické literatuře nedochovalo celé a nejblíže MI byli v té době již dávno 

MÝCH PŘIKÁZÁNÍ neposlušní Židé. V ostatních národech se uctívali všelijací vymyšlení bohové 

nebo zesnulí zbožštělí panovníci a myslitelé. Proč je lidstvo tak nábožné se dozvíte ZDE.

V té době jsem se narodil jako Svarohův dědeček. 

Byl jsem brutálně zavražděn, když bylo Svarohově otci 12 let. 

Zanechal jsem po sobě 3 syny. Všechny tyto genetické linie odešly se Svarohem do Bohemie 

a moji tehdejší synové museli opustit velice lukrativní podnik. Narodil jsem se totiž do rodu, 

který pěstoval stromy a keře a zejména tamaryšky a obchodoval s nimi postupně s celým Středomořím, 

kde se jim dařilo růst. Synové po mně všechno zdědili a velice prosperovali. 

Svarohova otce to ovšem stálo život, byl totiž také zavražděn v Římě mimořádně krutě. 

Jeho těhotnou ženu pak zločinci zotročili pro nedobrovolnou násilnou prostituci. 

Zemřela vyčerpáním v římském sirotčinci, kam se uchýlila, neboť jí jeden z jejích věznitelů dovolil 

ve vysokém stupni těhotenství opustit místo, kde byla vězněna, a porodit. 

Měla se pak vrátit, jinak jí hrozila smrt jejího dítěte, 

ale ona zemřela s dítětem v břiše a dítě  - Svaroh Aum - byl zachráněn řezem jejího břicha po smrti matky. 

Dítě bylo úplně promodralé a třikrát zatočené na pupeční šňůře kolem krku. Nicméně dostalo veškerou péči 

a zotavilo se i mentálně, mělo ovšem velice zvláštní nesmlouvavou povahu, 

která nesnesla jakýkoli pocit nespravedlnosti. Malý Svarůžek, jak mu říkali (nevěděli, že je to příjmení), 

byl soudce již mezi pětiletými dětmi, 

se kterými se učil, a žádný jeho učitel si nesměl dovolit jakoukoli nespravedlnost na nikoho. 

Chtěl si zřídit vždy spravedlnost vlastní, proto jako starší toužil po vlastním Království, 

kde by mohl udržovat pořádek a vysokou morálku podle svých představ. 

Svaroh Aum dostal velice těžký úkol. Založit Národ Svaroh, národ Nebeských, národ VELEKNĚŽSKÝ. 

Když se mnou začal komunikovat telepaticky, protože jsem se s ním spojil (komunikuji skrze plasmové stroje,

 které namířím na tělo člověka a spustím komunikační frekvenci) a sdělil jsem mu, že podle matrixové knihy,

 aby se jeho touha po absolutní celosvětové spravedlnosti rozšířila do srdcí lidí, 

že musí zplodit 1000 potomků s různými ženami různých národností, 

zejména židovské, a že všechny tyto potomky 

a jejich rodiny musí přivést do Bohemie a vojensky je ochránit. Slíbil jsem mu vysoký věk do 150 let, 

aby všechno stihl. Svaroh Aum byl touto myšlenkou nadšen a začal naplňovat MŮJ ABSOLUTNÍ BOŽÍ ZÁMĚR.

Když ve svých 30 letech zdědil všechen majetek po svém adoptivním otci Luciovi, podnikal tak úspěšně, 

že majetek do svých 60 ještě ztrojnásobil. Velice jsem mu žehnal, protože podnikal se záměrem zajistit 

své Království hmotně tak, aby do něj mohl přivést mnoho nuzných lidí toužících po spravedlnosti. 

Jelikož později ode mě dostal za úkol odvést do Bohemie desítky tisíc Židů z území okupovaném Římem, 

začal organizovat svoje lidi tak, aby tento nelehký úkol splnil. 

Jeho Království Nebeských mělo být vystavěno zejména na Židech, kteří přejdou na nové náboženství, 

které jsem ho učil v telepatické nápovědě. Svaroh sepsal zcela NOVÝ ZÁKON, který nebyl nijak dlouhý 

a bylo jednoduché naučit se ho nazpaměť. Tento ZÁKON měl písemnou formu a každý si měl tento ZÁKON 

opsat a učit ho svoje potomky. Když bylo Království Nebeských zničeno v roce 155 n.l., 

existovalo obrovské množství kopií ZÁKONA v mnoha jazycích. Proč se nedochoval ani jeden jediný exemplář?

 Ti, co Království Nebeských napadli a vyplenili, 

postavili vlastnění písemností mimo jejich zákon a trestali jej pomalým

 svlečením z kůže. Exemplárně popravili Velekněžku a tehdejší královnu Kateřinu Jehoshua Aumdon Svarog,

 kterou ořezali zaživa, svlékli částečně z kůže a upálili. Všichni pak svůj ZÁKON odevzdali ke spálení. 

Tento ZÁKON existoval v 57 jazycích, neboť se Království Nebeských připravovalo na to, že začne rozšiřovat

 svoje zásady do zahraničí a mělo vysílat posly na všechny strany s mírovým poselstvím. K tomu nikdy nedošlo.

 Byl vyslán pouze jeden vyslanec na východ, který z východu do Království Nebeských přivezl zpět mnoho 

darů a ujištění, že Království z východu nic nehrozí, protože byl vyslanec přijat kladně u několika náčelníků 

a panovníků. Tomuto vyslanci se na východě říkalo Mandžak. Byl jím sám Jehoshua Svarog, 

legendární Ježíš Kristus, jak jste si možná již přečetli.

Jakou úlohu měl hrát v Království Nebeských Ježíš Kristus? Svaroh Aum neustále zdokonaloval možnosti 

jak dopravit Židy z jejich území do Bohemie. Přikupoval lodě a osly a koně, kteří nosili náklad 

po jantarové stezce. Když měl lodí tolik, že byly ročně schopny přepravit kolem 5000 osob, 

započal každým začátkem roku organizovat velký nábor do Království Nebeských v Judě a Izraeli. 

Jehoshua Svarog, jeho 37. syn, legendární Ježíš Kristus, byl ustanoven jako vojenská volavka, 

dělal masívní nábor, který byl dopředu velice promyšlený.

 Měl ukončit určité zvyky v Judě a Izraeli (zejména obřízku a dávání obětí a sabat), zanechat nové náboženství, aby se šířilo, a odvést co největší množství lidí do Bohemie. 

Kázal nejprve judským městečkům a vesnicím, 

protože byl po Svarohovi a Marii z královské krve Davida rod Juda 

a Židé v té době čekali na svého Mesiáše právě z tohoto rodu. Zprávy o narození a později službě Mesiáše 

Svaroh Aum pečlivě nechal šířit, aby o něm bylo silné uvědomění a lidé se nemuseli moc přesvědčovat.

 Jehoshua Svarog konal mocné skutky, které mnozí považovali za zázraky, 

protože s ním spolupracoval L'MURTENET MORTEETERNIDADU. Rozšířilo se proto o něm spousta legend 

o jeho nadpřirozených schopnostech, což tak úplně pravda nebyla, nadpřirozené schopnosti neměl,

ale jakmile se to rozšířilo mezi prostý lid, nešlo jim to nijak vymluvit.

Většina Židů ale očekávala obnovení Judského království v jejich vlastní zemi. 

Nebyli příliš nadšeni myšlenkou opustit své území okupované Římany, proto nebylo jednoduché je získat.

 Nábory do Království Nebeských existovaly již od roku 20 př.n.l., ale teprve po téměř 50 letech dokázal 

Svaroh Aum skrze Jehoshuu Svaroga odvádět dostatečné množství lidí na lodě do Aquileje. 

Měl postupně až 60 lodí, které převážely Židy z Joppe do Aquileje. Jeho společnost vypadala jako cestovní

 kancelář, která nabízela výlety loděmi a zároveň přepravu zboží, ale ve skutečnosti měli domluvená 

znamení jak poznat, že lidé chtějí převézt na jantarovou stezku, kde je čekali další převaděči. 

Znamením byl křest a speciální bílý oblázek s vyrytým jménem Aum. 

Svaroh pod tímto jménem nevystupoval, působil inkognito a říkalo se mu Velký Muž. 

Jak jsme již uvedli, proto se Ježíšovi říkalo Syn Člověka neboli Syn Velkého Muže.

Jak vlastně doopravdy vypadala Ježíšova služba? O co přesně v ní šlo? 

Šlo o to získat co nejvíce Židů pro odjezd do Bohemie, a ty, co zůstávali, neb nebyli schopni cesty, získat pro nové náboženství, které mělo ukončit židovský systém obětí a nadvlády kněží nad prostými lidmi. 

Židovský národ byl totiž zotročen jak Římany, kterým musel odvádět velké daně, 

tak podléhali židovskému kněžstvu podle svého Starého Zákona a platili desátek ze všeho, co měli a dělali. 

V 1. století př.n.l. a prvním století n.l. povstávalo mnoho Židů a bouřili se proti Římu, 

ale i proti kněžskému uspořádání. Neměli ale žádnou šanci, protože Řím, ač poměrně rozdělený na provincie 

a rozdrobený názorově a na sféry vlivu, se dokázal rychle sjednotit 

a vyslat vojáky, když bylo třeba potlačit nějaké povstání.

Jehoshua Svarog, legendární Ježíš Kristus, se dlouho připravoval na svoji službu, 

a stejně tak byl připravován jeho bratranec Jan, který kázal před ním a připravoval lid na přijetí Mesiáše. 

Byl jeho předvojem. Jan bydlel na okraji pustiny a pěstoval pro Svaroha Aum a Jehoshuu byliny, 

které potřebovali k léčení lidí. Lidé od Ježíše dostávali zázračné masti a tinktury zejména pak na potíže kůže,

 kterými trpěli zejména z nedostatku hygieny, a potom na parazity, 

kterými trpěli ponejvíce z nedostatečného tepelného zpracování masa, zejména ryb, které jedli kvašené. 

Jehoshua lid vyučoval tak, že jim názorně ukazoval jak bude Království Nebeských pečovat o jejich potřeby. 

Pak je získával na myšlenku, že jednou Království Nebeských zavládne ve všech zemích světa 

a že nyní mohou odejít do Království, které už existuje. Dával jim také naději, 

že pro všechny lidi dobrého srdce, kteří nemohou odejít do Království, 

protože cesta tam je velice úzká a namáhavá, že je připraveno Boží Království po smrti. 

Lidé tak dostávali útěchu, že jednou skončí jejich utrpení 

a že se vždy vyplatí být poctivý, pravdivý, spravedlivý a láskyplný.

Po Ježíšově popravě nebylo možné nějakou dobu dělat nábor do Království Nebeských, 

ale Ježíšovo vzkříšení udělalo svoji práci v této snaze dostat pokorný lid na lodě a pryč z oblasti. 

Onen rok popravy už se nábory neděly a ustala všechna snaha Svaroha Aum kázat nové náboženství. 

Po 40 dnech od popravy se Ježíš ukázal sto dvaceti přítomných na Olivové hoře. 

Předtím ho mohli vidět pouze jeho ošetřovatelé a stráž a jeho rodina. 

Na Olivovou horu byl přinesen na nosítkách,

 protože ještě nebyl schopen sám chodit. Ten den byla mlha, ve které pak učedníkům zmizel z očí, 

jak byl pozvednut na nosítkách a odnesen do domu Svaroha Aum, svého otce. 

Ježíš dal na Olivové hoře některým učedníkům jasné příkazy odjet do Bohemie 

a ukončit ten rok nábor, aby někdo další nebyl přibit na kůl. 

Uvědomil učedníky, že odchází ke svému otci se léčit - myslel tím Svaroha Aum. Někteří to pochopili, 

že odchází k Otci Bohu na nebesa, protože nevěděli, že Ježíš je Svarohův syn. Uvědomil je, že mu budou svědky 

až do nejvzdálenějších končin země, ale ne odtud, že musí odejít do Království Nebeských, 

kde budou dále vyučováni. Někteří ale neslyšeli řádně, byl jich velký zástup, který přesně neslyšel, 

co říká, a potom měli mezi sebou názorové rozdíly. 

 Svarohovci měli díky Ježíšově kázání tisíce pokřtěných, kteří věděli, že mohou nastoupit na lodě 

a odplout nejpozději v červenci do Aquileie a pak se dát převést do Království Nebeských. 

Takový člověk musel prodat všechno, co má, nebo to opustit a vydat se na cestu, 

takže to vyžadovalo obrovskou víru a důvěru a odvahu. Někteří učedníci Ježíšovi odmítli odjet 

a přísahali Království věrnost, že budou šířit nové učení do všech končin světa, 

aby Království nebylo v nebezpečí od ostatních národů.

Jenomže lidová vyprávění udělala svoje. Chytili se ho horliví lidé, kteří chtěli ukončit židovský systém uctívání 

a prohlásili Ježíše za Božího Syna, který přišel ukončit staré náboženství, a rozšířila se myšlenka, 

že Ježíš se obětoval za všechny, aby ukončil oběti starého židovského Zákona. 

Začalo se říkat, že Ježíš Kristus vystoupil do nebe a že Boží Království je po smrti pro všechny, 

kteří uvěří v Ježíše Krista a jeho oběť. Začaly vznikat křesťanské komunity zcela spontánně 

a samy bez vedení Svaroha nebo nejbližších učedníků Ježíšových.

Bohužel proto se čisté Ježíšovo a Svarohovo učení, které měli ode MĚ, dochovalo popletené jako legendy,

které pak sebrali 4 evangelisté, kteří od sebe navíc opisovali a přidávali zkazky a báchorky,

které sebrali z lidového vyprávění. Evangelia byla napsána mezi lety 40 n.l. - 56 n.l. 

Psala se velice dlouho, protože pisatelé museli dělat výzkum mezi těmi, kdo slyšeli Ježíše Krista vyučovat, 

nebo je alespoň znali a měli vyprávění z nejbližšího okolí Ježíše Krista. 

Těchto lidí moc nebylo, protože 

byli odváděni do Bohemie.

  Existoval pouze jeden dopis, který obdržel ten, kdo kázal evangelia sepsat. 

Bylo v něm dokazováno, že se na Ježíšovi splnila všechna proroctví ze Starého židovského Zákona.

Tento dopis sestavil Svaroh a byly zde i Ježíšovy rodokmeny.

Evangelia, která nyní máte v Bibli, a Skutky apoštolů,

nepsali nejbližší Ježíšovi učedníci, jak se traduje, ale byli to 4 židovští kněží,

kteří dostali za úkol od židovského velekněze Theofila sebrat vše,

co se ústně tradovalo v oblasti Judy a Izraele o Ježíši Kristu a jeho učednících. 

Svaroha totiž zajímalo co se povídá, aby to mohl nějak napravit. 

Jenomže zjistil, že to nejde a že se tradují rozporuplné myšlenky, které všechny se tak nějak ponechaly, 

protože všechny vedly buď do Království Nebeských nebo alespoň lidi zlepšovaly na morálce 

a vedly do jejich schválení do nirvány po smrti.

Informace pro pozdější evangelia začali kněží sbírat kolem roku 40 n.l., 

tedy pár let poté, co byl Ježíš umučen a vzkříšen. 

Uvědomte si jak funguje  ústní předávání informací, když je to navíc poměrně senzační zpráva o skutcích, 

které se zdají zázračné. Obyčejný Žid neměl problém uvěřit zázrakům proti přírodním zákonům, 

protože je ve svém Starém Zákoně měli také. A i dnes mnozí křesťané věří, že to Bůh nějak zařídil, 

aby mohl Ježíš chodit po vodě nebo zázračně množit ryby a chleby, 

či křísit 4 dny mrtvého muže. Nic z toho nebyla pravda. Všechno se stalo jinak, než se tradovalo.

Do roku 40 n.l. stále obrovské množství lidí odcházelo z Judy a Izraele 

a velký počet lidí konvertoval na křesťanství, které se rozvíjelo velice mohutně kolem učedníků, 

kteří dostali od Ježíše úkol kázat ukončení starého židovského systému věcí.

Theofilus, židovský velekněz, byl velice pokrokový a uvěřil tomu, 

že Ježíš Kristus byl Mesiáš, a to na základě splněných proroctví na jeho osobě a protože pochyboval o tom, 

že by  Bůh stále žehnal židovskému národu, který byl veskrze zkažený morálně 

a byl navíc podrobený Římu čím dál tím více bez vyhlídky změny. Tento velekněz nevěděl 

o Království Nebeských v Bohemii, protože v té době se již nedělal nábor masově, 

doznívaly výsledky práce předešlé, protože spousta lidí se rozmýšlela, 

zda podstoupí náročnou cestu a zanechají téměř všechno, co měli. Moc si toho totiž nemohli vzít s sebou.

 Věděli, že se převádí jenom v nejteplejších letních měsících, že v zimě nelze do Království Nebeských dojít.

Velekněz, který dal vyprávění sepsat, i všichni 4 kněží v průběhu psaní konvertovali na křesťanství.

Tyto spisy se pak dostaly na veřejnost a horlivě se opisovaly a občas se k nim i něco přidalo. 

Svaroh Aum věděl, že se o Ježíši Kristu šíří povídačky, které nebyly pravdivé, 

ale nemohl s tím nic udělat. 

S Jehoshuou se tomu smáli, jak funguje předávání informací v židovské a křesťanské obci. 

Někteří Židé, kteří doma zanechali celé rodiny a odešli do Království v Bohemii, 

se rozhodli po nějaké době vrátit do Judy nebo Izraele a přesvědčit své příbuzné, aby odešli také. 

Mnohým se to podařilo, i když to byla velice náročná cesta. Židovský národ pak rozbili brutálně 

Římané v židovské válce, která měla několik etap a skutečně, jak předpověděl Ježíš Kristus, 

došlo ke stáhnutí vojsk tak, že mnozí mohli z Jeruzaléma odejít, než byl totálně zničen Římany. 

Velice pravdivě tuto válku popisuje historik Josephus Flavius v knize Válka židovská.

Po válce se již tajný nábor do Království Nebeských nedělal, ale probíhal až do obklíčení Jeruzaléma Římany. 

Ti, kteří se z Jeruzaléma rychle vystěhovali, většinou zachránili jenom holé životy 

a mnozí si vzpomněli na proroctví, která prorokoval Ježíš Kristus a kterému nevěřili. 

Křesťanské náboženství se svým zmatečným výkladem skutečnosti sílilo v této oblasti a obrovská spousta 

Židů odcházela do všech stran. Byli i tací, kteří zcela náhodně dorazili do Království Nebeských a byli přijati.

Podle toho kdo a jak křesťanství šířil a s jakými informacemi, tak vznikaly odnože křesťanství v jednotlivých zemích. 

Proto se nyní setkáte s tak obrovskou rozmanitostí v tom, čemu kde křesťané věří. 

Písemnosti ke kanonizaci Bible byla pak zkoumány a vybrány až v první polovině 4. století 

na Nikajském koncilu. Mnohé písemnosti byly zavrženy a nepatří nyní do Bible. 

Písemností bylo obrovské množství a i spisy, které byly zařazeny do Bible, 

se mnohdy lišily v opisech a v překladech. 

Lidé totiž tápali v tom, čemu mají přesně věřit. 

Bylo Království Ježíšovo fyzické, nebo mělo přijít později do Judy a Izraele, nebo bylo v nebesích po smrti? Dodnes se o to křesťanské církve a náboženské společnosti a různé sekty přou a nemohou se domluvit. 

Svaroh Aum ani Jehoshua Svarog do šíření rozporuplného učení již nemohli zasahovat, 

jejich království po smrti Ježíše Krista v roce 150n.l. 

bylo po 5 ti letech další jeho existence hrůzostrašným způsobem zničeno.

Jak k tomu došlo si nyní povíme.

Království Nebeských v centru Bohemie bylo dlouho chráněno germánskými Svéby, zejména Markomany 

a Hermundúry, ale hranice na západ musely být důkladně střeženy proti nájezdům jiných kmenů Germánů,

 zejména Alemanů. Svarohovi ani Jehoshuovi se nepodařilo uzavřít s divokými kmeny Alemanů smlouvy o míru,

 proto byla hranice Bohemie střežena na všech průchodech a byla obehnána dvojitými palisádovými hradbami.

Království Nebeských se necítilo ohroženo ze strany provinciích Římy z jihu a s východem mělo smlouvy 

o míru a výměnu zboží. Co se tedy stalo, že bylo Království napadeno a zničeno?

V Království Nebeských vládly velice přísné Zákony ohledně morálky včetně morálky sexuální. 

Svaroh Aum splnil své poslání a zplodil více jak 1000 dětí s různými ženami, 

posledním z jeho synů byl malý Konrád, kterého měl Svaroh se svojí poslední manželkou. 

Konrád Svarog byl všemi hýčkán, protože když mu bylo 5 let, 

jeho otec zemřel a on tím velice trpěl. To, že ho ale všichni hýčkali, zanechalo na jeho povaze šrámy. 

Byl velmi pyšný a v některých věcech se s ním nešlo domluvit. Byl paličatý. 

Když mu bylo 60 let, oženil se a měl se svojí ženou 6 dětí, které byly vychovávány velmi frivolně 

a byly s nimi kázeňské problémy ve škole a když se učily devatero řemesel. 

Konrádova žena byla velice tichého ducha, byla Konrádovi Svarogovi ve všem podřízená a poslušná. 

Během času, když děti odrostly a Konrád se ženou zůstali v domě sami, se jeho žena náhle začala stranit lidí 

a příliš nevycházela z domu, když nemusela. Přestala se stýkat s lidmi a postupně oněmněla. 

Nikdo nevěděl, co se jí stalo, protože nekomunikovala a na dotazy lidí neodpovídala. 

Rada starších se kvůli ní několikrát radila, co se s ní děje. V té době bylo Konrádovi již přes 80 let 

a jí bylo 45, brali se v Konrádově pozdějším věku, neboť si nemohl k sobě nalézt partnerku, 

žádná mu nebyla dost dobrá.  Jeho žena se jmenovala Aida. Kněží se proto uradili, že budou kontrolovat, 

co se u Konráda domě děje, nečekaně. Jednoho dne, poté, co Aida nevyšla z domu asi 14 dní, 

přišla rada starších ke Konrádovi a chtěla vidět Aidu. Konrád se vymlouval, že spí (bylo to ve dne) 

a radě starších bylo jasné, že se něco nekalého děje. Vstoupila proto proti Konrádově vůli do domu 

a našla Aidu nahou přivázanou k posteli s roubíkem a zakrytým obličejem a s předměty v sexuálních orgánech.

 Zjistila se tak obrovská sexuální nemravnost, neboť byl vydán jasný zákon, že sexualitu smějí provádět 

pouze manželé rukama a penisem ve vagíně a nesmí se k tomu používat žádné další předměty 

a nesmí se omezovat na dechu ani na pohybu. Starší vzali Konráda ihned do klatby a do vězení. 

Nesměl se s nikým stýkat, dokud se nevyřeší, co s ním. Aida nebyla schopna mluvit a nemohla vydat 

svědectví jak dlouho její sexuální mučení trvalo. Bylo potřeba, aby se Konrád Svarog ke všemu pravdivě přiznal.

Nikdy se nepřiznal, protože nechtěl, a Velekněžka a panovnice Kateřina Jehoshua Aumdon Svarog 

se musela dotazovat v telepatické nápovědě, jak se věci mají. Bylo zjištěno, že Konrád mučil svoji ženu poté, 

co poslední z jejich dětí opustilo domov, tedy asi pět let zpět, než byl Konrád usvědčen. 

Konrád Svarog nelitoval svých činů ani po usvědčení a bylo rozhodnuto, 

že bude vykonávat trest doma jako ve vězení,

 dokud nebude činit upřímné pokání ze svých hříchů. Nesměl opustit dům a měl se jenom modlit. 

Každý den s ním kněží rozmlouvali, aby si uvědomil svoje zločiny. Konrád Svarog nechtěl přiznat, 

že jeho jednání bylo špatné a že ubližovalo jeho manželce tak, že oněměla. Ona se totiž strašně styděla 

a nebyla schopna se nikomu svěřit, tak přestala chodit mezi lidi, mlčela a tiše trpěla. 

Konrád Svarog bohužel nečinil pokání a místo toho utekl lstí ze svého domácího vězení 

a při útěku nechtěně zabil strážce, ukradl po cestě na co přišel a vydal se na západ, 

protože se v srdci rozhodl, že pomluví Království Nebeských u Alemanů. 

Markomani a Hermundúři by ho totiž vydali zpět spravedlnosti, 

musel utéct někam, kde se s vedením Království Nebeských nespolupracovalo. 

Mluvil velice dobře germánsky, sice se jazyky Markomanů a Alemanů trochu lišily, ale rozuměli si. 

Věděl, že nemá žádnou budoucnost v Království Nebeských, protože spáchal činy, 

za které by byl zřejmě do smrti izolován od ostatních. 

Jeho manželka se s ním rozvedla a děti ho zavrhly a neměl žádnou vyhlídku, že by mu mohlo být odpuštěno. 

Byl už letitý a neměl žádnou perspektivu, že by se s ním ještě někdo někdy bavil 

nebo s ním spolupracoval. Věděl, že se dopustil skutků, které se jen tak neodpouští.

Po cestě na Alemanské území se rozmýšlel, co vlastně Alemanům řekne a jak se Království Nebeských pomstí,

 jenomže věci se vyvíjely proti jeho plánům a vůli. Byl totiž velice brzy zajat a zotročen. Alemani brali zajatce 

a zotročovali je. Teprve po nějakém čase, asi po 4 měsících měl příležitost promluvit s náčelníkem 

jednoho alemanského kmene a sdělil mu, že ví o tom, jak je Království Nebeských organizováno. 

Řekl mu, že se v Království Nebeských utajuje boží moudrost, aby se nedostala k ostatním národům. 

Tedy lhal, protože Království Nebeských pilně překládalo BOŽÍ ZÁKON do mnoha jazyků 

a školilo kněze a vojáky, aby se vydali na všechny strany s mírovým poselstvím. 

Lhal, že se ostatním národům zatajují věci, které vedou do pevného zdraví a silných rodů, 

které mají mnoho zdravých dětí. Alemani měli problémy s porodností, neboť žili sexuálně vadně, 

a proto jim často ženy při porodech umíraly, měli vysokou potratovost a děti jim umíraly v nízkém věku. 

Když jim Konrád sdělil, že v Království Nebeských mají recept na zdravou dlouhověkost 

a že ji tají před ostatními, náčelník Alemanů přísahal Království Nebeských zkázu. 

Svolal několik alemanských kmenů v počtu asi 20.000 vojáků a připravil plán. 

Konrád Svarog mu totiž prozradil všechny nedostatky obrany Království Nebeských.

 Alemani se rozhodli drtivě zničit Království Nebeských prolomením jeho vojenské ochrany.

Měli plán vyvraždit všechny starší osoby a muže zejména a ženy a dívky zotročit, 

protože Konrád Svarog jim řekl, že ženy a dívky jsou všechny vyškolené v sexualitě tak, 

aby jejich muži byli ve svazku s nimi spokojení a aby měly ženy co nejvíce orgasmické porody 

a neumíraly jim děti a samotné ženy při porodech. Řekl jim, že ženy Nebeských jsou velice plodné 

a mohou se rychle rozmnožovat. Alemani proto velkou část svarohovských žen a dívek poté odprodali 

jiným kmenům jako otrokyně vhodné k "chovu". Dostaly se tak i do severských zemí i do současné Anglie.

 Svarohovské ženy a dívky byly školeny také v devatero řemeslech a byly velice zručné na vyšívání a šití. 

Proto se díky nim rozšířil zvyk šít a vyšívat národní kroje po celé Evropě.

Jak Alemani Království Nebeských napadli? Bylo to na podzim roku 155 n.l., téměř rok od útěku 

Konráda Svaroga, kterého dlouho vyslýchali a později i mučili. Vzali ho s sebou a byl uvědoměn, 

že kdyby cokoli jim říkal nebyla pravda, že bude dál mučen. Věděl totiž, jak je Království vojensky

 organizováno, a Alemani povolali tolik bojovníků, aby byli v početní převaze. 

V té době mělo Království Nebeských ve vojenské službě na hranicích kolem dokola něco kolem 

10.000 mužů a mělo celkově něco kolem 250.000 obyvatel. Bylo jasné, že se útoku 20.000 Alemanů 

na jednom místě nemohou ubránit. Alemani prolomili obranu a Nebeští nebyli ani schopni vyslat posly, 

takže pak mohli Alemani ničit jednu vesnici za druhou 

až přitáhli k administrativnímu centru Nebeských Královské Hradiště. 

Zde se bojovalo celý den a poté bylo Královské Hradiště vykradeno, vypáleno, muži popraveni, 

chlapci dostali vypálenou značku na čelo a byli uvědoměni, že musí opustit území Království Nebeských

 směrem na východ, jinak že budou popraveni. Ženy a dívky kromě starých žen, 

které byly upáleny společně s kněžími na hranicích, byly vzaty do otroctví. 

Královna Království Nebeských, prvorozená dcera Ježíše Krista, který byl již 5 let po smrti, 

Kateřina Jehoshua Aumdon Svarog, byla exemplárně popravena. Byli jí uřezávány orgány, 

byla částečně svlékána z kůže a potom ještě živá upálena. Nebeští byli uvědoměni, 

že za neuposlechnutí příkazů náčelníka Alemanů, který kázal Království rozpustit, 

tedy zbytek Nebeských se mělo vystěhovat, byla brutálně sadistická poprava. 

Rozkaz se vystěhovat neplatil pro Markomany a Kvády a Hermundúry žijící společně s Nebeskými. 

Tyto rody žili poklidně na stejném území, měli rozdělené role kdo na čem pracoval a kdo co řídil. 

Království Nebeských se totiž leta připravovalo na mírové mise do všech národů, 

jejichž jazyky byli schopni se domluvit a sepsat písemnosti. Tyto písemnosti byly zakázány 

pod trestem umučení a všichni je museli spálit. Z Královského Hradiště byli pak propuštěni všichni chlapci, 

aby nesli poselství ostatním vesnicím, které se měly vystěhovat. Když to neudělali, Alemani projížděli místy,

 kde Království bylo, a vypalovali domy a plundrovali veškeré bohatství. 

Jak to dopadlo s Konrádem Svarogem? Byl exemplárně umučen. Alemani totiž po nějakém čase pochopili, 

že udělali chybu, že Konrád lhal. Nebeští s nimi totiž komunikovali a vyšlo jasně najevo, 

že shromažďovali božskou moudrost ne pouze pro svoje potřeby, ale že se chystali do zahraničí. 

Jenomže Alemani neslyšeli na jejich volání, že byli povoláni JEDINÝM PRAVÝM BOHEM, 

protože Alemani jim řekli, že kdyby jejich BŮH existoval, tak by je ochránil. 

To, že byli zrazeni, považovali za jejich slabost a to, že je mohli napadnout za slabost jejich BOHA.

Po  drtivém útoky na Královské Hradiště a vesnice po cestě se všichni ostatní Svarohovci báli zůstat, 

protože věděli, že Alemani vraždí a berou ženy a dívky do otroctví a prodávají je neznámo kam. 

Všechny ostatní rody Nebeských Svarohovců se vystěhovaly na východ, jih a sever od Královského Hradiště.

 Nikdo se nepokoušel zůstat, protože věděli, že nemají před Alemany šanci a hrozila jim brutálně sadistická

 poprava. Mnoho Svarohovců ztratilo víru a báli se uchovávat jejich svaté návyky v chování, 

oblékání i ve slavení svátků, aby nebyli poznáni a napadáni. Mnozí opustili svoje náboženství, 

protože nechápali proč je jejich Bůh neochránil. Hodně rodin uteklo velice daleko od místa, 

kde je napadli Alemani, a rozptýlili se mezi ostatní národy. 

Většinou utíkali tam, kde byli schopni se nějak domluvit.

Mnozí zakládali nové silné rody a vysílali k okolním národům posly, aby udržovali s ostatními 

Svarohovci kontakt. Udržovali češčťanský jazyk a snažili se dostat co nejblíže panovníkům rodů, 

na jejichž území se ocitli. Měli jim co nabídnout ze své moudrosti, ze svých zvyků, 

pokud od nich neupustili, protože se báli.

Mnozí udržovali svoje poznání, aby mohli zesílit a vrátit se na svoje území. 

Budovali silné rody, měli hodně dětí a sílili v přesvědčení, že by si měli vzít svoji zemi zpět. 

Tyto snahy vyvrcholily v 6. století n.l., kdy se do Čech vrátily větší skupiny Svarohovců. 

Byli smísení s jinými rody, ale udržely češčťanský jazyk obohacený o nová slova, 

protože mezi 2. stoletím - 6. stoletím, kdy Svarohovci pobývali mezi jinými rody a národy, 

tak ti většinou neuměli číst a psát, takže Svarohovci přinesli do jejich života písmo 

a smísili češčťanštinu s jejich jazykem, který z ní byl původně také odvozen. 

Začalo se jim říkat Slované, což bylo od slova Slovo - lidé jedné řeči, později Sláv - otrok, 

protože Svarohovci se považovali za otroky boží a místo toho se stali mnozí otroky otrokářů.

Mnozí Svarohovci se smísil, sice nedobrovolně, ale pro přežití, s Germány, 

ale i s mnoha jinými národnostmi v celé Evropě. 

Bude zajímavé udělat genetický strom a uvědomit si, že Češi mají velice zajímavou genetiku složenou 

z mnoha národů severu, východu, jihu i západu.

To, že jsem nedokázal Království Nebeských ochránit, mě velice mrzelo, ale nyní mohu všechno napravit 

a zřídit z České republiky hlavní město světa a království České, Moravské a Slezské.